Pokračování kapitoly 1.

29. july 2013 at 15:07 | Luciférek |  Příběhy
,,Ale ne! Bez tebe tam jít nemůžu. Tak budeme u tebe..."
,,Ne, já vím, že tam chceš jít."
,,Bez tebe nejdu!" zaječí a vtrhne do mého domu. Rychle běží do mého pokoje, abych jí nemohla zadržet. Jen se zasměju a běžím za ní. Díváme se na nějaké filmy o upírech a když jdeme spát, tak si spolu ještě povídáme. Když Caila usne, přisunu se blíž k oknu. Měsíc ale přes mraky vidět nejde. Zřejmě bude pršet. Nakonec usnu i já.
,,Hayley... Hayley..." volá na mě zcela neznámý hlas
,,Vlčí stopa...stopa...stopa..." asi jsem v jeskyni, protože je to ozvěna.
,,Kdo je to?" zeptám se, ale nikdo neodpoví. Najednou uvidím v té tmě světlo. Jdu za ním. Když k němu dojdu, vidím, že je to svíčka. Ale u té svíčky je nějaký papír. Stojí tam: "Jdi dál a dozvíš se víc. Jdi zpět a nedozvíš se nic." Když jsem se podívala před sebe, uviděla jsem, že jeskyně pokračuje dál. Když jsem se podívala za sebe, viděla jsem jen tmu. Ale najednou se v té tmě něco pohlo. Slyším kroky. A blíží se přímo ke mě.
,,Kdo je to?" zeptám se znova. Nic. Opět žádná odpověď. Najednou se to zastavilo. Když jsem udělala jeden krok zpátky, ne, že se to dalo znovu do pohybu, ale ještě se to rozběhlo. Byla jsem tak vyděšená, že jsem se nedokázala ani pohnout. Když už to bylo tak dva metry ode mě, rozběhla jsem se dopředu. Na konci jeskyně vidím světlo. Měsíční světlo. Běžím ještě rychleji. Když vyběhnu ven, obklopují mě lesy. Je to louka uprostřed lesa. Ale to, co zamnou běželo, ještě pořád je. Je to vlk. Ale o něco větší než normální vlk. Má zlatou barvu srsti a hnědé oči. Stojí přímo u mě a dívá se mi do očí. Najednou odvrátí hlavu a podívá se za mně. Když se tam podívám, vidím, že uprostřed louky něco leží. Když jsem se chtěla podívat zpátky na vlka, už tam není. Zmizel. Tak se tedy jdu podívat na tu věc na zemi. Je to náhrdelník s fialovým kamenem. Na měsíčním světle září. Dám si ho na krk...
,,Ááááá!" vykřiknu
,,Co se děje Hayley?"
,,Ehm...Nevím...Zdál se mi sen a asi mě v něm něco kouslo."
,,Aha...To ty filmy o upírech." zazubí se a obleče džíny. Usměju se a protáhnu.
,,Tak já padám, večer zase příjdu."řekne a odejde tak rychle, že ani nestihnu nic říct. Když vstanu, podívám se na sebe do zrcadla. Vypadám příšerně. Ale najednou si všimnu něčeho zvláštního - na krku mám stále ten náhrdelník ze snu. Je to divné... Nikdy jsem ho neviděla jinde, než v tom snu. Prohlížím si náhrdelník tak dlouho, dokud neproskoumám každý milimetr náhrdelníku. Když už mám náhrdelník prozkoumaný, jdu ven. Opět do lesa. Tentokrát jdu jinou cestou. Když už jdu tak nějak přes tři hodiny, narazím na jeskyni. Zamrazí mě. Vzpomenu si na ten sen. Radši se vrátím zpátky. Když dojdu k domu, je už večer. V pokoji už mě určitě čeká Caila. Když jdu do pokoje, uslyším odtamtud nějaké bouchnutí. Jako kdyby tunová krychle spadla do mého pokoje. Když otevřu dveře, nikdo tam není. Akorát je otevřené okno. Podívám se z okna, jestli tam náhodou někdo není. Ale nikdo a nic. Zkusím Caile zavolat. Nebere to. Je to zvláštní.


Další část mého příběhu =) Opět komentujte, jestli chcete pokračování =)
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement