Zkušební část příběhu

29. july 2013 at 13:20 | Luciférek |  Příběhy
Vlčí stopy
Miluju noc. Miluju měsíc. Obzválště, když je v úplňku. Přemýšlím jestli se nevykradu ven z domu, abych mohla jít někde dál od lidí. Snad se nevzbudí můj pes a nezačne štěkat. Mám jenom matku... Otec zemřel při autonehodě, a nechci dělat mámě potíže. Nakonec se zvednu a obleču se. Opatrně otevřu dveře a tiše je zase zavřu. Obloha je bez mráčku. Měsíc jde vidět celý. Hvězd je tolik, že by se nedali spočítat. Vydám se tedy směrem k lesům, kde je uprostřed velký kopec, na který si většinou v noci sedám a pozoruju měsíc. Je to místo kde kromě mně nikdo nechodí. Sedím tam už přibližně 2 hodiny a pořád se necítím unavená, ale měsíc začíná zapadat a slunce už pomalu vychází. Musím se tedy vydat zpět domů, než se máma vzbudí. Když jsem blízko domu, vidím před ním stát mámu. Vypadá naštvaně a přitom vyděšeně a smutně. Tohle ještě odnesu. Jdu tedy pomalu k domu... ,,Mami!" zakřičím, aby si mě všimla ,,Hayley!!!" zakřičí a vrhne na mě nenávistný pohled. Když jsem přišla k ní, neřekla jsem ani slovo... Ale bez křiku se to boužel asi neobejde.
,,Kde jsi sakra byla?!" řve jak na lesy, ale já neodpovím a jdu do pokoje bez odpovědi. Zavřu se do svého pokoje a dokud máma neodejde do práce z něho nevylezu. Tak to dělám když něco provedu nebo se s mámou pohádám. Vždycky jsem si víc rozuměla s tátou. Ale ten tady teď není... Jediný člověk, který mě ještě dokáže pochopit, je moje babička. Od táty máma, pochopitelně. Ale nejezdím k ní moc často, protože babička a máma spolu moc dobře nevychází. Potom je tu už jen má nejlepší kamarádka Caila. Chodíme spolu do třídy. Rozumí mi víc než máma... Mnohem víc. Vždycky u mě přes víken přespí. Je pátek, takže dneska večer by měla přijít. Konečně někdo s kým si můžu trochu pokecat. Sice nejsem ten typ co furt mluví - právě naopak - jsem hrozně tichá. Ale i tak si někdy potřebuju s někým popovídat. ,,Crrrrrn!" někdo přišel, zřejmě Caila. ,,Jdu tam!" zařvu aby jsem se nemusela s mámou vidět. ,,Ahoj Cailo."
,,Ahoj! Konečně jsem vypadla z domu, tak jdem?"
,,Kam?"
,,Přece na párty, kam jinam?"
,,Na jakou párty??? O žádné nevím."
,,Aha... Ehm... Asi tě nepozvali..."
,,To nevadí. Vždyť víš že já na tyhle věci nejsem. Klidně běž i bezemě."

Začátek... Jestli chcete budu pokračovat v psaní, jen chci vědět jestli by jste chtěli ;) Takže za každý komentář budu vděčná =) P.S. Určitě tam budou chyby, takže se omlouvám =D
 

1 person judged this article.

Comments

1 Xanya | Web | 29. july 2013 at 13:57 | React

Moc pěkné,měla bys pokračovat:)

2 Luciférek | Web | 29. july 2013 at 14:04 | React

[1]: Ou, děkuju :)

3 Marry | Web | 1. august 2013 at 19:20 | React

Myslím že talent je to,co většina spisovatelů postrádá.Podle mého názoru,ti co talent mají se musí vypořádat s velikou citovou zátěží,ale mají minimální tvůrčí problémy a vždy to někam dotáhnou.Také je druhá skupina u které se žádný ani skrytý talent neprojevil.Děkuj za to,že jsi nejpravděpodobněji ta druhá skupina a jenom pokračuj dál.Pár rad do budoucna:Hlavně se nespoléhej na názory ostatních(přátelé,rodina apod.).Piš svůj příběh svěže a záživně.Hlavně to nevzdej. :)

4 Luciférek | Web | 2. august 2013 at 14:39 | React

[3]: Děkuju moc =)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement