Vlčí stopy - Kapitola 3. Odjezd do Seattlu

5. august 2013 at 13:40 | Luciférek |  Příběhy
Jsem z toho úplně na prášky. Nejsem zrovna teď schopná ničeho, a to si ještě musím sbalit. Už nikdy neuvidím Cailu. Na něco tak hrozného bych nikdy nepomyslela. A vůbec, nikdy by mě nenapadlo, že by mohli existovat upíři. Je to všechno strašně zvláštní, ale zároveň i nebezpečné. Oči mám zalité slzami. Nevím co mám dělat. ,,Michelle?" nakoukne do pokoje moje máma. ,,Už máš sbaleno?"
,,Ne."
,,Michelle? Co se děje?"
,,Nic mami."
,,Hm... Měla by sis radši začít balit. Za 2 hodiny jedeme."
,,Dobře." řeknu a snažím se nevzlykat. Postavím se, vezmu tašku a začnu se balit. Když mám sbaleno, mám ještě hodinu čas. Lehnu si na postel a...
,,Michelle! Čekal jsem na tebe." řekne Rayley a nadšením málem vyskočí.
,,Rayley?" podívám se na něho překvapeně, ale i když si uvědomuju, že je to sen, začnu brečet. Ani ve snu na to nemůžu přestat myslet.
,,Je mi to líto, Michelle." řekne a zmateně se na něho podívám.
,,Ty o tom víš?"
,,Ano."
,,Jak...?"
,,Tajně se přátelím s jedním upírem. Je ve smečce, kde je i tvá kamarádka. Řekl mi to."
,,Aha... Ale proč?"
,,Jeden upír si asi řekl, že jejich smečka by se potřebovala rozrůst. Ještě předtím než přeměnili ji. Proto jsem ti dal ten náhrdelník."
,,A mám ještě pár dalších otázek."
,,Ptej se."
,,Já vím, že tohle je sen. Ale..."
,,Ve skutečnosti to není sen," přeruší mě ,,Je to místo, kde máš být když usneš. Toto místo existuje. A já taky."
,,A ty taky spíš?"
,,Ne. Já tu ve skutečnosti teď jsem. Ty taky. Jako kdyby jsi byla ve dvou místech najednou, i když na jednom z nich jsi jakoby bez vědomí."
,,A kde to jsme?"
,,To ti nemůžu z bezpečných důvodů říct."
,,Dobře..." řeknu potichu, protože tohle je velmi zvláštní. Rayley se na mě usměje. ,,Měj se."
,,Wau." sednu si. ,,Michelle, jedeme." zavolá na mě máma ze zdola. Vezmu tašku a jdu dolů. ,,Dej, dám tu tašku do kufru." řekne máma a vezme mi moje zavazadlo. Já si mezitím nasednu do auta. Máma hned po mně. ,,Tak, jedeme na letiště." řekne máma a usměje se. Tohle bude dlouhá cesta.
Už jsme na letišti. Asi jsem cestu autem prospala. Vystoupíme z auta a máma mi podá mojí tašku. Stihly jsme to jen tak tak. Nasedly jsme si do letadla. Když máma dávala někam naše zavazadla, sedl si ke mě nějaký muž. Měl na sobě černý kabát a klobouk, takže jsem mu neviděla do tváře. Když máma přišla, všimla jsi, že vedle mě někdo sedí, tak si sedla k nějaké paní. Hned se dali do řeči. Když letadlo vzlétlo, muž se natáhl pro noviny. ,,Ahoj Michelle." řekl a já na něho vytřeštila oči. ,,Odkud znáte mé jméno?"
,,Á, pardón." sundal si klobouk a já málem spadla ze sedadla. ,,Riley?"
,,Kdo jiný?" usmál se. Hnědovlasý, modrooký kluk z mého "snu" seděl vedle mě. Ale tohle byla realita.
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Luwasa | Email | Web | 13. august 2013 at 8:53 | React

Páni, zas on, ten ji asi nedá pokoj... :-D

2 Luciférek | Email | Web | 13. august 2013 at 11:36 | React

[1]: Nee, nedá :D

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement