Vlčí stopy - Kapitola 4. Cesta s klukem ze "snu"

5. august 2013 at 21:00 | Luciférek |  Příběhy

Tady je další kapitola =) Dneska se mi chce nějak psát =D


,,Jaktože jsi tady?" ptám se a tázavě se na něho i podívám,
,,Čekal jsem." odpoví a otočí na další stránku novin, kde se píše o nějaké vraždě,
,,Na mě? A vůbec jak jsi věděl kam jedu?" mám mnohem více otázek, ale raději to vezmu postupně.
,,Já v Seattlu bydlím a vím, že tam jeden díky tvé babičce." tak teď jsem už úplně zmatená
,,Ty znáš mou babičku?" začnu se v sedadle vrtět
,,Ano, když to potřebuje, chodím jí do obchodu a tak. Moc se v Seattlu nevyzná."
,,Je pravda, že se tam odstěhovali teprve nedávno."
,,Jo." přikývne a stále se dívá do novin. Je zajímavé ho pozorovat. Má tak krásné oči.
,,A kolik ti vlastně je?" napadne mě, protože mi to ještě neřekl
,,Sedmnáct. A tobě šestnáct." jaktože o mně toho tolik ví? Od babičky?
,,Jaktože o mně toho tolik víš?" zeptám se nahlas
,,Od tvé babičky. Pořád mi o tobě vyprávěla jaká jsi skvělá vnučka, že se těší až se poznáme," usměje se a já se začervenám
,,Tak to je hezké." řeknu a otočím se směrem k oknu, když Rayley odloží noviny a podívá se na mě.
,,Jak to zvládáš?" hned jsem věděla, o čem mluví.
,,Dost špatně." řeknu a ucítím sklouznout po své tváři slzu.
,,Nedivím se ti. Otec a teď kamarádka..." moc mi to neulehčuje. Probodnu ho pohledem.
,,Promiň. Nechám to být." ano, to bude nejlepší. Můj mobil mi zavibruje v kapse. Vytáhnu ho a podívám se na displej. Tři nové zprávy... Neznámé číslo. Ve všech třech zprávách je vždycky napsané jméno. V jedné je Serenity, ve druhé Dimitri a ve třetí Naomi.
,,Co se děje?" zeptá se mě Rayley.
,,Přišli mi tři zprávy a v každé z nich je jedno jméno."
,,Jaká jména to jsou?"
,,Serenity, Dimitry a Naomi."
,,Aha. To jsou mí přátelé. Vysvětlím ti to později." přikývnu, ale raději bych to chtěla vysvětlit hned.
,,Připoutejte se prosím." postaví se k naším sedadlům letuška, která se dívá na Rayleyho.
,,Potřebujete něco mladý muži?" mile se na něho usměje. Ona koketuje!
,,Ne díky." Rayley se na ni ani nepodívá a i když tam pořád stojí, otočí se ke mě a podívá se mi zpříma do očí. Letuška se na mě taky podívá, jako kdyby mi chtěla utrhnout hlavu. Potom odejde a já se zase podívám na Rayleyho. Když jsem se podívala pořádně, vypadalo to, jako kdyby mu oči začli nabírat fialový odstín.
,,Rayley? Co to máš s očima?" potom se odrhe a promrká si oči.
,,Nic." řekne, jako kdyby mi něco tajil.
,,Musím si odskočit." řeknu a odejdu na záchod. Když jsem otevřela dveře, otočila jsem se a nadskočila. Zamnou stála ta letuška. Zlomyslně se na mě dívala a strčila mě do kabiny u záchodu a zabouchla za s sebou dveře. Když jsem se na ni podívala, její oči byli celé bílé a zářili a měla tesáky. Přitiskla mě ke zdi a já málem zaječela bolestí, protože je docela silná. Začla se mi přibližovat ke krku a já věděla, že tohle je konec. Když mě kousla, chtěla jsem zakřičet, ale nešlo to. Zřejmě mě připravila o hlas, aby mě nikdo neslyšel. Byla to strašná bolest. Najednou se otevřeli dveře a dovnitř vtrhnul Riley. Letuška mě pustila a já upadla na zem a praštila se do hlavy. Viděla jsem, jak Riley vytáhl z kapsy stříbrnou dýku a zabodl jí letušce do břicha. Najednou z ní zbyl jen prach. ,,Ááááá!" zaječela jsem.
,,To bude dobrý Michelle," řekl mi Rayley, ale moc mě neuklidnil. Přiložil mi něco na krk a bolest začla ustupovat. Potom mi dal na ten kousanec náplast a pomohl mi se zvednout.
,,Jsi v pořádku?" zeptal se mě starostlivě.
,,Motá se mi hlava..." řeknu a všechno předemnou je rozmazané.
,,Tady." podá mi nějaké prášky a já si je bez váhání vezmu a spolknu. Rayley mě vezme kolem ramen a vyvede z kabinky.
,,To byl upír?" když to řeknu, vzpomenu si na Cailu...
,,Ano. Ale nejde mi to moc do hlavy. Máš na sobě náhrdelník?" když nenahmatám žádný kámen na svém krku, jsem trochu zaražená.
,,Ne...Ale nevím jakto. Měla jsem ho celou dobu na sobě... Jediný kdo byl u mě tak blízko, že by mi ho mohl vzít byla ta upírka nebo...Máma."
,,Ta upírka to být nemohla. Upíři se toho kamene nemůžou ani dotknout."
,,Ale proč by mi ho máma brala?"
,,To nevím." to mi nejde do hlavy. Máma? Proč mi ho vzala?
,,Ale dokud ho nemáš, jsi v nebezpečí. Až přijedeme do Seattlu něco ti dám."
,,A ty ten kámen máš?"
,,Ne. Mám ale stříbrnou dýku. Má to podobný účinek jako ten kámen. Ale dýkou je můžeš jednodušše zabít."
,,Aha...?"
,,Všechno ti vysvětlím na místě."
,,Dobře." posadil mě a sedl si vedle mě.
,,Měla by sis odpočinout." je pravda, že mě potomhle tom přepadla únava. Zavřela jsem oči a hned jsem usnula.
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Luwasa | Email | Web | 13. august 2013 at 9:01 | React

Skvělé, už jsem se bála, že ji zabije... :-/ :-)

2 Luciférek | Email | Web | 13. august 2013 at 11:36 | React

[1]: No jo ;) =)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement