Vlčí stopy - Kapitola 8. Všechno se mění

14. august 2013 at 15:25 | Luciférek |  Příběhy

Rayley se prudce odtrhl a vyskočil na nohy. Nechápavě jsem se na něho podívala.
,,Co se děje?" zachvěla jsem se, protože Rayley se díval kolem jako splašený. Vstala jsem a čekala jsem, až mi odpoví.
,,Je tu upír. Musíme hned zmizet." upír. Skvělý. Nejsem vlkodlak ani hodinu a už budu utíkat před upírem. Rayley se přeměnil a já udělala totéž. Slyšela jsem Rayleyho...
Poběž za mnou. Jak? Telepatie? Potom se ho musím zeptat. Rozběhl se a já za ním. Pořád jsem se rozhlížela kolem sebe. Potom jsem uviděla postavu, která byla ode mě tak pět metrů. Upír. Nebo přesněji upírka. Měla dlouhé blond vlasy a byla neuvěřitelně rychlá. Ale já byla rychlejší. Na chvíly jsem se zastavila a otočila se k upírce. Rayley běžel dál a asi o sedm metrů se zastavil a začal mě hledat. Když mě uviděl, zase promluvil v mé hlavě.
Co to sakra děláš?! Běž!
Ne. řekla jsem odhodlaně a přeměnila se do lidské podoby, abych s upírkou mohla mluvit. Když upírka uviděla, že jsem člověk, prudce zastavila. Usmála jsem se na ni.
,,Ahoj." řekla jsem a ona nechápavě zvedla obočí.
,,Hmm, tak to je lehčí než jsem si myslela." pousmála se a chtěla se na mě vrhnout. Mám nějaké dobré reflexy. Stihla jsem uhnout a ona spadla na zem. Ale rychle se zase zvedla.
,,Myslíš?" zase jsem se na ni usmála. Ta upírka naprosto zuřila.
,,Jaktože nejsi vlkodlak? Chtěla jsem aby to bylo zábavnější."
,,Když myslíš. Ale mně to vyhovuje takhle." chvíly jsem si hrála s vlasama a upírka se na mě vražedně dívala.
,,Jsi zvláštní. Hodila by ses do naší upíří smečky." řekla důrazně a já k ní zvedla oči.
,,Ani náhodou. Ještě ani neznám členy ve smečce kde jsem a už se budu kamarádit s upírama? Ne, ale díky za nabídku." usmála jsem se na ni, abych jí vytočila.
,,Nevíš s čím si zahráváš. Ale na to, jak krátkou dobu psíkem jsi, máš velkou kuráž."
,,Už jsem prostě taková." řekla jsem a postavila jsem se rovně a pořádně jsem se nadechla.
,,Ale musíme to skončit."
,,OK." řekla a pokynula mi rukou, abych se přeměnila. Já se převtělila zase do obrovského bílého vlka. Jakmile jsem se před ní postavila jako vlk, neváhala a hned zaútočila. Uhla jsem (zase) a hned jsem po ní zezadu skočila. Spadla na zem a začla se vzpírat. Pořád jsem ji držela u země, ale chvíly váhala, co mám udělat. Podívala jsem se na Rayleyho. Stál přímo u mně, ani jsem si toho nevšimla.
Udělej to. Musíš. Nebo to mám udělat já?
Ne! Udělám si to sama.
Jak chceš.
Upírka se ještě pořád snažila vymanit, když se mě pokusila kousnout do nohy. Já ji dala pryč a hned jsem věděla, že jsem udělala chybu. Hned vylezla a skočila mi po krku. Než stačila něco udělat, Rayley ji podrápal záda. Otočila se k němu a já viděla, jak krvácí. Zařvala a opět chtěla zaútočit. Marně. Skočila jsem ji na záda, takže nemohla udělat vůbec nic.
Co mám udělat?
Kousni ji. My vlkodlaci máme taky smrtící jed, který zabírá ovšem jen na upíry. Příroda to dobře zařídila. V duchu se zasmál.
Trochu se mi z toho sevřel žaludek. Nechtěla jsem to udělat. Bylo by snažší proti ní použít nůž, než svoje vlastní zuby. Ale věděla jsem, že to udělat musím. Kousla jsem jí do ramene. Vyjekla bolestí a já na ni zůstala stát do té doby, než se přestala hýbat. Když už nevydala ani hlásku a ani se nepohla, slezla jsem z ní a svezla se na zem. Hned potom jsem se převtělila zpátky do člověka. Rayley taky a popošel blíž k tělu. Podíval se jí na dlaň.
,,Hm. Nováček. Nedivím se, že se nedokázala skoro bránit. Dobrá práce." kývla jsem, protože jsem se nezmohla ani na jedno slovo.
,,Michelle, to je v pohodě. Je to správná věc. Upíři jsou špatní. Nepatří ani mezi nás, ani mezi lidi." znovu jsem kývla, ale i tak mi bylo celkem špatně.
,,Chci jít domů." ale mám ještě domov? Co mi máma udělá, až zjistí, že jsem vlkodlak?
,,Michelle, no, obávám se, že domů asi dneska moct nebudeš. Bojím se o tebe." sedl si těsně ke mně.
,,Přespíme tady. Sice se tu někdy potulují upíři, ale do domu bez pozvání jít nemůžou."
,,Dobře." Rayley vstal a podal mi ruku. Když jsem se postavila na nohy, podlamovali se mi kolena.
,,Vím, že první zabití není moc příjemné. Taky jsem si to prožil. Ale časem na to příjdeš." řekl a chytil mně kolem ramen, abych nespadla. Točila se mi hlava. Celou cestu jsme šli mlčky. Když jsme došli k domu, vymanila jsem Rayleymu a vyndala si z pod mého oblíbeného šedého trička s nádpisem I stand for animal rights svůj náhrdelník s bílým kamenem. Zajímavě zářil.
,,Je úplněk. Proto tak září. I ten můj." řekl a taky si to vyndal.
,,Než jsi mě proměnil, říkal jsi, že jsi mi ještě neřekl všechno. Co například?"
,,Každý, nebo aspoň většina vlkodlaků, má zvláštní schopnost. Ti, kteří žádnou nemají, mají prý něco s duší nebo tak. Nikdy jsem se o to moc nezajímal." zašklebil se a zajel si prsty do vlasů.
,,Jakou máš ty?" pořád jsem upírala oči na svůj zářící kámen.
,,Já se dokážu zneviditelnit. Někdy je to výhodné, ale stejnak tu schopnost moc nepoužívám." zavrtěl hlavou.
,,Zajímalo by mě, jakou schopnost budeš mít ty." usmál se, ale já se nezatvářila vůbec nijak.
,,Pokud vůbec nějakou budu mít..." zašeptala jsem. Vždycky jsem si připadala taková... Bez duše. Asi to slyšel, ale neodpověděl. Jen sklopil hlavu a vypadalo to, že přemýšlí. Ale je mi to celkem jedno. Já už si přeju jen být v posteli a vniknout do hlubokého spánku. Když otevřel dveře, hned jsem vletěla dovnitř. Ještě jsem se moc po tom domečku nerozhlížela. Byla tam jen jedna postel.
,,Tady budeš spát. Sice žádný luxus, ale dá se to."
,,A kde budeš spát ty?"
,,Já nebudu spát. Dneska bych ani nepřihmořil oko." usmál se na mě a podal mi moje pyžamo se vzorem mašliček.
,,Na. To jsem našel u tvojí babičky. Pochopitelně bude tvoje." začervenala jsem se a vzala si od něho pyžamo. Chtěla jsem se převléct, jenže domek byla vlatně taková chata, takže tam nebylo víc místností. Rayley se na mě pořád díval a já zvedla obočí.
,,No jo, vlastně. Promiň." zčervenal a šel ven. Rychle jsem se převlékla. Když jsem byla hotová, sedla jsem si na postel. Podívala jsem se na svoje zápěstí s hodinkama. Tři hodiny ráno. Když se Rayley vrátil, ještě jsem pořád seděla. Rayley si taky sedl a zadíval se na místo vedle mě. Potom jsem si uvědomila, že tam leží moje oblečení. Včetně mojí podprsenky. Rychle jsem to oblečení vzala do ruky. Rayley se zasmál.
,,To oblečení si můžeš schovat támhle." ukázal na velkou skříň. Šla jsem ke skříni a uložila tam své oblečení. Potom jsem se svezla pod deku v posteli a zavřela oči. Bleskově jsem usnula.

 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Luwasa | Email | Web | 22. august 2013 at 14:12 | React

Velice zajímavé, moc povedený díl. ;-)

2 Luciférek | 27. august 2013 at 14:07 | React

[1]:Díky :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement